Texty

Volnými kroky, navigací, zablácené mokvajícím deštěm,
mé srdce uchvácené rytmikou opustěných ulic
a úhozy větru na klávesnici padajícího listí,
čeká ...
Sólo trubky břitké jak měsíční svit,
opřené o podmanivý tón, až bude chtít
tu nostalgii porušit a odpovědět saxofonu tam naproti v ulici,
kde ozvěna se osmělí a s klavírem podají si ruce.
Před osamělým portýrem kaluže zvoní,
když přivolává drožku pánovi v cylindru.
Zavíří dupot koní. A pak uz jedou.
Klapot, bič, vozu vrzání a ve finále krásném šlape to, uhání,
žádné crescendo, jen pěkně forte,…
Zahnuli za roh. Ticho.
Jen ten déšť tu zůstal
a spolu s mokrým listím o dlažbu jim tleskal.

A hop a skok
pyč zas jeden rok
Co noha nohu mine
to já mám radost - vy ne?

Pravíte, že k smrti blíž?
zbloudilá ty duše slyš:
při pomyšlení na peklo,
tvé tělo už se třese
a myšlenky černé jsou
jak lapkové číhající v lese

Já zvedám pohár a ústa má teď připíjí
těm co nepropadli peklu a života vzdát se nemíní
Zdráva buď ty můzo poznání
která plašíš vran černých krákání

Ach ty pláčeš, slzy že zhášejí žár smutku?
Tu je kapesník a prohlédni už skrz tu černou budku
kterou nasadil ti na hlavu kdosi kdo šel kolem
a k smíchu bylo mu tvé srdce žhavé bolem

Tak pozvedni už pohár i ty bloude
nevyhlížej tu s kosou mrzký bloude
To já vám chtěla pane své rámě nabidnout
To já vás odtáhla od studny a nenechala tam nahlédnout
Tak neklekejte si tu probůh do bláta
pojďte, nu pojďte dokud jsou světla rozžata.